Na amerických univerzitách se porušují základní lidská práva a Amnesty International mlčí.

„Americký profesor musel odejít z univerzity kvůli svým příspěvkům na Twitteru. Nyní byl nalezen mrtvý“ – Poslední z mnoha titulků upozorňujících na otřesný stav lidských práv na amerických univerzitách. Co s tím AI hodlá dělat?

Ano, obracím se na světoznámou organizaci, která je známá tím, jak obviňuje vlády po celém světě z různých nepravostí v oblasti lidských práv. Na svém webu o sobě v úvodní větě píše: „Amnesty International usiluje o dodržování lidských práv na celém světě.“

Jsou to právě americké univerzity, o nichž se v poslední době dozvídáme o nepředstavitelném porušování lidských práv, zcela neakceptovatelném v západním demokratickém světě.

Kdy přibudou americké univerzity na seznamu rasistických a genderově šovinistických organizací, které potírají právo na svobodu slova?

Kolik bílých profesorů musí být vyhozeno z práce, zemřít nebo procházet kyberšikanou, než si toho AI všimne?

Kolik bílých profesorek se bude muset omlouvat za svoje názory vyslovené na svobodné univerzitní půdě?

Kdy všechny celosvětové tiskové agentury přinesou dramatickou výzvu AI k prezidentu Trumpovi, aby zajistil na amerických univerzitách nápravu?

Ptám se jako člověk, který toto zažíval za minulého režimu a se zděšením vidí návrat podobných metod.

Ptám se jako absolvent studií amerikanistiky a anglistiky, díky kterým mám přehled o tom, jak historický vývoj v těchto zemích umožnil rozmach základních lidských práv.

Ptám se jako absolvent FFUK, který se znechucením čte názory dnešního děkana, názory, za které byl tehejší děkan před 30 lety mnou a kolegy z FFUK odeslán na smetiště dějin. Dnes to vypadá, jakoby si bral z otřesného stavu v USA snad příklad.

Je-li pravda, co o sobě píšete v úvodu, pomozte nám všem v zastavení těchto nebezpečných tendencí tím, že svoje síly zaměříte právě na místo zrodu těchto totalitních praktik.

Jste financováni z darů. Pokud spustíte takový projekt návratu lidských práv na americké univerzity, rád se pokusím sehnat nějakou finanční podporu na takový čin.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754860

Genderové šílenství v Kolíně, nebo způsob, jak se vyhnout práci?

Možná to není genderové šílenství, ale jen vyčůranost. Místní politická neziskovka, která sosá dotace na kdeco pod rouškou drogového K-centra, se „obětuje“ a realizuje genderový audit. Ovšem ne ze svého, dostane na to 2 miliony

Poučení již vědí své. Místní politická neziskovka dělá dále medvědí službu ostatním slušným organizacím v regionu.

Vždycky, když skončí nějaký její vypečený „dotační titul“, ze kterého financuje platy těch, kteří na něm „pracují“, říkám si: Co ti lidé budou dělat? Půjdou do práce?

Založí si vlastní živnost a začnou shánět zaměstnance, zákazníky a úvěry od bank? Zaručí se za úvěr vlastním bytem?

Ne, vždycky si najdou další zdroj peněz z dotací. Samozřejmě to prodávají jako poskytování blaha a dobra.

Začínali se sympatickou snahou pomoci drogově závislým. Ovšem, přes 15 let se počet jejich „klientů“ nesnižuje…..Stále je tedy potřeba čerpat a stále více.

A k tomu se objevují další a další oblasti, kde se tváří, že chce veřejnosti „pomáhat“.

Takže nyní drogově závislým pomáhá tak, že ve své organizaci „upraví dokumenty dle doporučení genderového auditu“.

Jako člověk, který musí nařízením vlády ve svých cukrárnách a kavárnách zavádět kdejaký dokument HACCAP, aby ho úředníci mohli chodit kontrolovat, jsem si říkal:

„Tak co, do týdne to mají hotové, pravda zaplatí za to 25.000,- Kč, alespoň uvidí, jak se žije mimo jejich bublinu.“

JENŽE. Co to znamená u neziskovky?

Že to bude trvat 2 roky a dostane na to dotace 1. 963.000,- Kč.

Takže bude zase možné žít za cizí. Zase budu marně vyhlížet pracovníky do kavárny, proč by se taky hlásili, že?

A k tomuto jí její spřátelení politici poskytli Prostor v centru města pro vilu za 30 mega. Až uvidíte ohňostroj, budete vědět, co se asi tak oslavuje…..

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754559

Chcete strávit 12 let života čtením našich zákonů?

Ano, odhad Ministerstva vnitra je, že našimi zákony je popsán 1 milion stránek. Pokud budete každý den po příchodu z práce číst 4 hodiny naše zákony, abyste je dodržel, bude Vám to trvat 12 let. A to v tom nejsou obecní vyhlášky!

Jako občanovi i jako živnostníkovi se mi za poslední roky mnohokrát stalo, že jsem čelil komunikaci nebo kontrole státních úředníků. Vždy mě, samozřejmě, načapali při neznalosti nějakého nesmyslného nařízení.

Pokud jsem se ohradil, s gustem mi namítali, že „podle staré římské zásady neznalost zákona neomlouvá“

Tato zásada zajisté platila. Ovšem v té době byly také veškeré zákony napsány na 12 (!) deskách a vyvěšeny veřejně, takže se těžko někdo mohl vymlouvat, že je toho moc.

Kromě toho, tyto zákony vymýšlelo a psalo 10 úředníků, tzv demcevirů.

Dnes jsme to dopracovali tak daleko, že nám úředníci vlastně říkají, že pokud se občan chce chovat dle zákona, musí strávit 12 let svého života jejich přečtením.

Státních zaměstnanců máme ( a to nejsme žádná velká říše) málem 500.000.

Skoro se člověku chce našim byrokratům říci, že pokud se ohánějí starou římskou zásadou a chtějí, abychom se podle ní chovali, tak fajn.

Jakmile Vás 499.990 propustí a zruší se 999.988 stránek nesmyslů, přijďte a přezkoušejte nás.

Do té doby je třeba se Vám pořádně podívat na zoubek. Ostatně i demcevirům jejich moc zachutnala a lid je musel vyhnat, jinak by asi žádná velká říše nevznikla.

Napíšu to tedy úplně na rovinu. Ano, kandiduji do Senátu, ale nikoli proto, abych tam zapadl mezi úředníky a pomáhal jim dál tvořit právní džungli.

Vím, že Senát může zákony navrhovat. ale taky navrhovat jejich rušení. A přesně to hodlám dělat. Vhodných adeptů mám – a jistě nejen já – z běžného života nepočítaně.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753776

Co nám to tady zuří za závody v rozhazování? Chci vidět závody v úsporách!

Parlament projednává návrh likvidačního rozpočtu pro naši republiku a já slyším pouze trumfování, za co se má naše budoucnost vyměnit. Máme stovky úřadů, skoro 500.000 státních zaměstnanců ,přes tisíc různých IT systémů. Tak co?

Opozice i koalice se trumfují, za co se mají peníze utratit a vedou líté boje, koho napadne ještě někdo, kdo by mohl dostat něco navíc.

Jenže začínáme ze špatného konce. Tvrdím, že nepotřebujeme 1 milión stran zákonů a nařízení.

Nepotřebujeme armádu úředníků, kteří na jejich dodržování dohlížejí.

Nepotřebujeme zákon o doživotní neodvolatelnosti takových úředníků.

Úředníci nepotřebují 1 tisíc IT systémů, aby pak honili občana, aby si je sám oběhl a jim pak předkládal výpisy z těchto systémů.

Běžný občan ani nepotřebuje mraky dotačních agentur. To si jen politici chtějí osedlat úředníky, aby sloužili jim.

A platí to pro všechny. Kde je to údajně autoritářské ANO, které zdržuje demokracie. Proč už dávno Andrej Babiš nevyházel polovinu státní správy, ale naopak desetitisíce nových sluhů přijal?

A co Piráti, bývalá štika v rybníce? Dnes se nabízejí zaskočit za KSČM při gigantickém zadlužení budoucí generace. Že to nevadí vysloužilým pamětníkům kolektivizace, není překvapení. Ale jak tímto pomohou mladým, údajně svým, voličům?

Až proškrtáte podstatnou část státních výdajů a pořád budou potřeba nějaké peníze, můžeme se bavit o zadlužení. Do té doby nikdo nesplnil domácí úkol.

Senát nemůže vrátit zákon o státním rozpočtu, ale má zákonodárnou iniciativu. I ten může hrát daleko aktivnější politickou hru a hájit zbytky normálního systému.

Centrální banka to totiž už také není. Guvernér se po telefonu domlouvá s ministryní financí, jaký potřebuje zákon, aby mohl rozpůjčovat biliony. Kdo to tedy zastaví?

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753477

Proti-policejní zákon v Berlíně? A co se, krucinál, najednou divíte.

V Berlíně právě přijali antidiskriminační zákon. Když někdo obviní policistu z rasismu, je na policistovi dokázat opak, jinak je dotyčnému vyplaceno odškodnění. Němečtí politici jsou zděšeni. Ale proč, vždyť sklízejí, co zaseli.

Vzpomínáte na náš slavný „antidiskriminační“ zákon 198/2009? Ten úplně stejně popírá elementární právní princip naší civilizace – presumpci neviny. Přesto byl do našeho právního řádu infiltrován na základě jakési dobrotrusové směrnice EU.

Otřesné právní kutilství ideových levičáků ve jménu dobra tehdy slavilo úspěch. Nikoli poprvé podpořeno předsedou Ústavního soudu.

Poprvé jsem si na to vzpomněl, když JUDr. Rychetský nedávno dal rozhovor (tuším) Hospodářským novinám a povzdechl si tam, že naše civilizace je torpédována. Ano, je, ale nemá právo si stěžovat ten, který ta torpéda aktivně ládoval.

Nyní tedy slyšíme i rozhořčení německých politiků. Ale to přeci bylo jasné, že to takto musí skončit.. Současní progresivní berlínští soudruzi (Socialisté, Zelení a postkomunistická Levice) si také chtějí vydobýt ostruhy revolučních bojovníků.

Je z toho jedno prastaré poučení a jediná cesta ven.

Poučení říká, že principy se nemají měnit a s prvním porušením se zadělává na problém.

Cesta ven vede jedině o pár kroků zpět.

Vzpomínám si, jak v listopadu 1989 Jiří Suchý odpověděl nějakému ruskému novináři na námitku, že se vracíme o čtyřicet let zpět. Řekl tehdy, že tímto krokem o čtyřicet let zpět děláme zásadní krok kupředu. A tak to je.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753435

Dilema bílé feministky. Pokleknout před černochem, nebo brojit proti patriarchátu?

Feministická sdružení opět nezklamala. Houfně se připojila k protestům proti civilizaci, tedy té naší, kterou nesnášejí. Zase se nebude bojovat proti otřesnému násilí na ženách v Africe, ale bude se poníženě klečet před černochem.

Taky jste registrovali obrázky bělošek, které poklekly před černochem, aby mu daly najevo svoji podřazenost na omluvu za svoji rasu? Taky Vás napadly pornografické myšlenky? A taky jste čekali na mediální smršť feministických sdružení po celém světě odsuzující takový nechutný hold patriarchálnímu šovinismu?

Tak to je asi špatně znáte. Přesně naopak. Jakmile se totiž naskytne příležitost bořit civilizaci, feministická sdružení jsou zde, ochotná popřít vlastní ideologii.

Zatímco v civilizovaných zemích se vybíjejí na ptákovinách typu -ová, istanbulské převýchově chlapců a podobných nesmyslech, jakmile jde o skutečné ponižování žen, nastane mlčení.

Už jste slyšeli, že by nějaké feministky odsuzovaly extrémně vysokou míru násilí na ženách v afro-americké komunitě (black-on-black violence)?

Slyšeli jste, že by se zastaly obřízkou mučených imigrantek ve vlastní komunitě?

Kolikrát jste zaslechli řev odsuzující uříznutou hlavu německé Turkyně „ze cti“?

Myslíte si, že jim vadilo, že Floyd přepadl těhotnou černošku a mířil jí přitom na břicho?

Správně – nic z toho totiž tato stvoření nezajímá. Tvrdí, že jim jde o rovnoprávnost žen a mužů. Ale to už není pravda nějakých sto let.

Zajímá je moc nad druhými. Chtějí moc a nadvládu. A nenechme se mýlit. Bílý heterosexuální nepřítel lidstva je jen začátek. Pak přijdou na řadu matky a babičky nesprávně vychovávající své syny a vnuky. Dále je ten příběh trapně stejný. Po likvidaci vnějších nepřátel přijdou na řadu nepřítelkyně vnitřní, nedostatečně uvědomělé. Vzpomínáte, jak nedávno odvrhly Martinu Navrátilovou? Pronesla něco na ten způsob, že ženy jsou jiné než muži. Tedy věc, za kterou v minulém století mnohé bojovaly.

Ne, dámy, Vaše ideologie není obdivuhodná, je nebezpečná a zvrácená. Přidejte si mě na seznam.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752977

Vrchol rovnoprávnosti -z práce vyhodili muže. Prý genderový audit.

Je to výživný týden. Ještě ani nedozněly dozvuky chorého nápadu OSN, aby se neříkalo manžel-manželka, a máme tady další genderově-kvótovou prasárničku. Tentokrát nikoli v dalekém New Yorku, ale doma v Praze.

Historika Petra Blažka odstranili z redakční rady časopisu pod záminkou, že je muž.

Čekali jste, že mediální prostor zaplní patetická hesla aktivistů „Je suis Petr Blažek“?

Že se okamžitě svolá nějaká duhová konference a bude plamenně hájit právo toho člověka býti mužem? A nedejbože chodit do práce mít i s ženou děti?

Že primátor Prahy uvolní milion korun na pochod hrdosti za práva mužů na svá povolání?

Ano, byla by to milá naděje – doufat, že naši pomýlení (chce se mi napsat nesvéprávní) pokorně přijdou a řeknou „Promiňte, my jsme se mýlili“.

Ale dopadlo to jako se všemi nápady, kterých se chytnou protřelí aktivisté. Původně bojovnice za rovnoprávnost začínaly svůj boj hesly proti nadřazenosti, ponižování nebo dokonce sexuálnímu obtěžování.

Původně se sympatická snaha o rovnoprávnost nesla v tom duchu, že na pohlaví nezáleží, že všichni mají mít stejné šance.

A čím dnes končíme? Přesným opakem a ještě horší situací. Už ne, že se nemáte zajímat, zda je někdo muž nebo žena. Vy se naopak zajímat MUSÍTE. A taky to o sobě MUSÍTE jasně hlásat.

Je to úplně stejné, jako původní boj za rovnoprávnost sexuálních menšin.

Původně se také mělo za to, že kvalita člověka se neodvíjí od jeho sexuální orientace. A dnes? Přesně naopak. Máte povinnost toto zjišťovat, vyplňovat do tabulky a taky se bez ohledu na to, jak se u toho cítíte, se svým soukromým životem chlubit.

Ne, skutečně na tom není ani nic demokratického, ani nic rovnoprávného a už vůbec to nemá co dělat se svobodou člověka. I kdyby to Ústavní soud stokrát posvětil jako bezva nápad.

Všechny tyto nápady v našem právním systému je třeba zrušit, a to rychle. Pro co jiného by se měl vyhlásit stav legislativní nouze, než pro odstranění člověka ponižujících zákonů?

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752457

Odkaz Anthropoidu pro dnešek? Na každého dojde!

Včera jsme si připomněli výročí tehdy nepředstavitelné události. Pád neomezeně vládnoucího cizince v porobeném Protektorátu. Nepomohla mu přesila udavačů, nepomohla mu devótní mediální podpora. Na něco ani ten marketink nestačí.

My Češi máme pověst o blanických rytířích, kteří vyjedou na pomoc, až bude národu nejhůře. Zřejmě vznikla v dobách, kdy nebyli skuteční hrdinové a lidská touha po spravedlnosti si je musela vymyslet.

Jsem vděčný za to, že si nemusíme žádné bájné hrdiny vymýšlet. Víme, že mezi námi žili: Vosmíkovi, Moravcovi, Zelenkovi, Piskáčkovi, Smržovi, Novákovi, Khodlovi. Rodiny, které umožnily parašutistům provést svoje poslání. A myslím, že všichni dobře věděli, do jakého rizika se pouštějí.

To vše v době, kdy lidé propadali beznaději, když viděli kolem sebe, jaké ukřivděné kreatury ze suterénu lidských vlastností se draly na světlo mediální slávy.

V době, kdy každá kolaborace byla mediálně oslavována.

V době, kdy marketink (tehdy se říkalo propaganda) oslavoval na mediálním poli svoje zdánlivé totální vítězství.

Lidé před osmdesáti lety nebyli nijak zásadně odlišní. I tehdy řešili každý po svém, jak se vypořádat se svými životy. Kulisy se možná jmenovaly jinak, ale podstata života lidí je pořád stejná.

A to mě naplňuje optimismem. Nemyslím si, že historie je něco tak odtažitého, že se to nedá dnes pochopit nebo mladým lidem vysvětlit.

Já ten odkaz našich tehdejších spoluobčanů dnes vnímám tak, že tu nemáme smyšlenou legendu, ale živý důkaz toho, že žádný strom neroste do nebe a že na každého dojde. A možná ze strany, odkud to nikdo nečekal. Je nás tady na to dost.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752160

Místo Kmochova Kolína dáváme „Komedie ve Ztracené uličce“

Je to v Kolíně už taková tradice. Ať se děje, co se děje, ze všeho vytěží vždy stejná skupina. Umí se napojit na dotace, veřejné zakázky i na organizování hudebního festivalu. Ani pandemie se jich netkla. Říkají si neziskovka….

Už je to tak. Kmochův Kolín letos nebude. Ani před touto akcí se nezastavil virus čínských přátel našeho jiného rodáka ve funkci nejvyšší.

Ale u nás v Kolíně naštěstí máme nezdolnou partu nadšenců. A ti nám letos zajistili náhradní kulturní program – komedii ve Ztracené uličce.

Tito dobrodějové již přežili mnohé.

Bez úhony přežili to, že se jejich vedení souběžně přímo angažovalo v politice.

Bez úhony přežili, že jejich zakladatel financoval z účtu této neziskovky anonymní volební letáky proti politické konkurenci.

Bez úhony přežili pravomocný rozsudek soudu dokazující celé propojení.

Bez úhony přečkali to, že k deklarované pomoci drogově závislým přibrali i zpackanou organizaci světoznámého hudebního festivalu.

Bez úhony přečkali i volební heslo svých politických spojenců, že „Kolín není na prodej“, aby právě jim město prodalo parcelu s domem v centru města.

Bez úhony přečkali to, že na městském pozemku kolem této nemovitosti pokáceli zdravé vzrostlé stromy, ačkoli jejich političtí kamarádi se nechávají fotit při sázení kdejakého proutku „proti změnám klimatu“

Bez úhony přečkali to, že si k zakoupené a opravené vilce z dotací ve výši 30 miliónů Kč obestavěli betonovou zdí mnohem větší městský pozemek.

Ani to však není všechno. Při stavbě se jim náhodou podařilo zbořit vedlejší kolínskou památku – zeď ve Ztracené uličce. Shodou okolností tu, na kterou před léty zprostředkovali grant automobilky, aby se pak nechali v městských médiích oslavovat jako ochránci historického dědictví.

A hádejte, co se nestalo. Po pohoršení na sociálních sítích ji opravili – a nyní jsou za hrdiny. ANO, naše neziskovka opět vítězí – kolínským mediálním prostorem letí oslavné články – „hle, Prostor Plus zbořil zeď ve Ztracené uličce, ale zase ji postavil. Sláva jim, zachráncům Kolína. To to zase svým kritikům natřeli“.

Tak se opět a po několikáté ptám:

Jaká by byla reakce, kdyby nějaký občan při stavbě svého domu pokácel zdravé stromy na městském pozemku, když si na vlastní zahradě nemůže na stromu uříznout ani větev, aniž se přiženou úředníci z městského odboru životního prostředí?

Jaká by byla reakce, kdyby si někdo ke své vile zabral dvakrát takový pozemek, který mu nepatří?

A co by nastalo, kdyby nějaký občan, nebo nedej bože podnikatel, stavěl svoji vilu a při její stavbě by NÁHODOU zbořil zeď Chrámu sv. Bartoloměje? – Taky by pak vedení města řeklo, “ to bylo omylem, ale je to hrdina, on tu středověkou zeď znovu postavil a je teď vlastně hezčí“?

Srovnejme to s tím, co vyvádí úřad městského architekta, když si na vlastním starším domě chcete vyměnit nová okna.

ANO, naše neziskovka přežila i virus. Zatímco všichni drobní živnostníci, ale i velké místní automobilky byly zavřené, dotace na stavbu vily v době koronaviru nevyschly a krásná betonová připomínka skvělých časů jedné šťastné skupiny již stojí.

A na pondělním zasedání Zastupitelstva města se bude řešit, které rekonstrukce kanalizací bude město muset zastavit, protože nejsou peníze – kvůli pandemii, ovšem.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751701

Ruský špion se u nás bojí a žádá policejní ochranu. Já bych mu věřil. Vždyť nesplnil úkol.

Není to tak dávno, co naše proruská fronta očekávala od tajemného ruského špiona velké věci. Najednou žádá o policejní ochranu. Otázka je, koho se vlastně bojí? Našich, nebo svých?

V matičce Rusi už to tak chodí. Velké plány, velká očekávání. Za splnění plánu salutování před nastoupenou jednotkou. Ovšem za nesplnění……

A tady byla očekávání obrovská. Alespoň od naší proruské fronty. Za mlčení prokurátora Ištvána se zde beztrestně volalo po odvlečení našich občanů do ciziny. Nebo po „trestu nejvyšším“. Komunista chrochtal, jak se někdo bude po celý život bát vlastního stínu.

A najednou se dozvídáme, že ten, kdo měl rozsévat onen strach, se u nás bojí. Budeme mu poskytovat policejní ochranu. Nejprve člověka napadlo, že je to taková ta ruská klasická hra na ublíženého chudáčka s cílem ukázat světu, jak jsou na ně malé národy zlé a agresivní a jak tedy musí neradi sahat na cizím území k vynucené sebeobraně.

Ale co když se onen muž s velkým očekáváním opravdu bojí? A co když má opravdu čeho? Ale kdo by mu chtěl ublížit? Ten, kterému nakonec nic neprovedl? Podle řevu proruské scény jsou to břídilové a jejich ochránci čučkaři. Takže od břídilů a čučkařů reálné nebezpečí asi nehrozí. Odtud vítr foukat nebude.

Jestli on si nespočítal, co ho čeká za zklamání těch velkých očekávání. Známý vtip říkal, že za nevybojování zlaté medaile sovětští hokejisté dostali Volhu – přeplavat. A tady nejde o žádný sport. Tady jde o velkou věc. Odměna by mohla být tak velká, že už se nepřeplave.

A proto rozumím tomu, že ministr zahraničí ten strach bere vážně a hrozbu vyhodnotil jako reálnou. Uvědomme si, že ten Zbytkův „fajn kluk“ se zde musí pohybovat v prostředí, které mu hrozně fandilo, které se těšilo na krvavou lázeň. Pokud tady zůstane a očekávání zklame, tak slovy stejného poslance se „bude celý život bát vlastního stínu“.

Je to holt taková pěkná ukázka bolševické dialektiky v praxi. A rozumět jí mohou pouze lidé zvláštního ražení.

Zdroj: https://michalzapletal1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751326